paradigma

Liberál Chodorkovskij

V liberálních ruských novinách Novaja Gazeta (NG) vedou redakční polemiku s filozofem Duginem, který je všechno možné kromě liberálního. V novinách zmiňují, že filozofa frekventuje i kremelská věrchuška. Noviny sebraly spoustu dobrých proliberálních argumentů a filozofa vybarvují jako nemoderního ideologa topícího se v protikladech. Ve formálních a povrchních argumentech se noviny nepletou, ale přesto se zdá, že velká pravda je na filozofově straně a ne u osvícených liberálů. Filozof se domnívá, že veškeré ruské problémy posledních dvě stě let mají na svědomí liberální proudy pronikající do Ruska ze Západu a liberální kompradorské elity blokující ruský rozvoj. Liberalismus je překážkou sebepoznání společnosti. Podle filozofa technologie nevznikají ve vzduchoprázdnu, ale jsou kulturním a sociálním projevem. Jsou výrazem epistemologie a pokud jsou v Rusku ústavy a fakulty plné liberálů, Rusko se nehne z místa. Liberálové zesměšňují ruské sebepoznání a tím i ruské technologie. Je nutné si uvědomit, že ve společnosti panuje paralýza ducha a tato reflexe by měla být systémová a vztahovat se i na technologie. NG velmi snadno setře tato Duginova tvrzení. Představa, že  technologie nemá univerzální tedy liberální platnost, není pro NG přijatelná. NG předjímá omyl liberalismu, protože univerzálnost technologií je liberální fikcí, kterou si ideologie pokouší pojistit planetární hegemonii. Rozvoj vědy je podmíněn duchovními předpoklady civilizace a pokud se vyčerpají, vyčerpají se i možnosti vědy a technologie. Čínská technologická dynamika dokazuje civilizační podmíněnosti materiálního rozvoje. 

svernica

Projekt v severním Epiru 

Evropská unie má slabost pro islám a zkorumpované politiky a když se spojí obě kvality, v očích unijních byrokratů je to pro politika lepší demokratická aprobace než vyhrát troje volby. Albánský ministerský předseda Edi Rama patří k favoritům EU, unijní byrokraté v něm vidí kvalitního reformátora a bojovníka s korupcí, ve skutečnosti vkomponoval korupci do politického systému. V Albánii se vládne klientským způsobem, falšují se volby a pronásleduje řecká menšina v severním Epiru. Rama dokonce prohlásil, že o žádné řecké menšině nic neví. O to žhavějším kandidátem je Albánie na členství v EU. Albánie se vyhýbá podpisu smlouvy s Řeckem o vymezení pobřežní ekonomické zóny, přitom podobné smlouvy má se všemi ostatními sousedy. Důvodem je Ramovo partnerství s Erdoganem, který tlačí na blokování dohody. Pokud by se otázka ekonomických zón mezi Albánii a Řeckem hladce vyřešila, byl by precedens pro stanovení ekonomických zón mezi Řeckem a Tureckem, kde Erdogan záměrně stupňuje nároky a vyhrožuje Řecku válkou. 

safe

Německý model

Desetiletí byl německý ekonomický model považován za nepřekonatelný vzor. Evropané se uspávali iluzí, že v nějaké rekombinaci bude německý model schopen konkurovat i Číně, ale nepotvrdilo se to. Německá a francouzská průmyslová výroba stagnují, mírný růst zaznamenává druhá nejprůmyslovější unijní země Itálie. Spolková republika se podílí 30 % na unijní průmyslové produkci, Itálie má poloviční výkonnost. Němci jsou největším sponzorem unijních financí a hlavní evropskou ekonomickou mocností. Evropská ekonomická expanze a prosperita je závislá na stavu německého průmyslu, pokud se německý model rychle nezregeneruje, hrozí rozpad EU. Německo bylo desetiletí hvězdou na ekonomickém nebi, byl to vzorový příklad konkurenceschopnosti a ekonomické expanze. Celá Evropa přistoupila na kánony německého ekonomického modelu: konkurenceschopnost je podmíněná blokováním mzdových požadavků, limitovanou domácí poptávkou a snižováním nákladů na pracovní sílu. Nyní se všechno změnilo. Největší evropská ekonomika prochází bezprecedentní krizí, která nemůže být považována za pouhý konjunkturální výkyv. Produkce stagnuje, růst je téměř nulový a konkurenceschopnost produktivního systému je pod tlakem. Nedá se odhadnout jaký podíl na korozi německé výkonnosti má evropská zelená politika a vadná politická rozhodnutí Unie a německých vlád. Německo se po roce 1945 spokojilo s rolí evropské ekonomické lokomotivy, ale historie se občas opakuje a nyní se vojenský průmysl stává hlavním německým růstovým motorem. A tato kulturní a politická změna zpochybňuje evropskou geopolitickou stabilitu, tak pracně budovanou po roce 1945.   

istanbul

1453

29. května před 573 lety dobyli osmanští Turci Konstantinopol a den se vzpomíná v Řecku i v Turecku. Turecká státní fiesta v Istanbulu: obléhání města ve velkém digitálním show. S Mohamedovou figurou na nebi hejna dronů dobývají město. Erdogan s celým mocenským klanem v zádech v mešitě Agia Sofia. Četl verše z Koránu, které probouzí věřící k svatému boji. Přednesl Turkům svou velkotureckou verzi světové historie. Podle prezidenta dobytí města proměnilo tmu ve světlo, byl to jeden z významných aktů nekonečné svaté války, který otevírá cestu dalšímu dobývání. A digitální roj dronů zamířil na řecké ostrovy. Dobytí hlavního města východního křesťanstva je podle prezidenta modelem pro další turecký postup.  

krym

Logistický lockdown

Vladimír Putin v Kazachstánu opět opakoval tvrzení o brzkém konci války, ale průběh zákopové války o tom moc nesvědčí. Infoservery vojenských korespondentů nevyzařují optimismus, podle jejich náhledu průlom ve válce může přivodit jen mobilizace nebo nasazení silnějších zbraní. Ukrajinské drony jsou momentálně nejsilnějším prostředkem války s každodenními devastujícími účinky na logistiku frontových ruských oblastí. V Jaroslavli včera byla napadena přečerpávací stanice ropy, ve Volgogradu zasáhly drony největší rafinerii v regionu a závod na výrobu syntetických vláken, drony dnes v noci atakovaly Rostovskou oblast atd. Gubernátor Záporožské oblasti Jevgenij Balickij vyzval řidiče, aby nejezdili po trase P-280, která je jediným pevninským koridorem spojujícím Rusko s Krymem. Ukrajinské těžké drony jako Vampire zaminovaly část trasy na Krym a výbuchy zničily několik vozidel, kvůli dronovému nebezpečí je nákladním automobilům nad 1,5 tuny zakázán i přejezd Krymského mostu. Krym je logisticky téměř izolován. 27. května ukrajinský ministr obrany Fedorov oznámil spuštění programu "Logistický lockdown". Na nákup zbraní středního doletu ministr  vyčlenil 5 miliard hřiven. Cíl je přímočarý: Ukrajinci se snaží zablokovat dostup na Krym. Podle vojenského žurnalisty Alexandra Sladkova, jestli se ruské vedení rychle neodhodlá k použití něčeho silnějšího a bolestivějšího, úplně to zmaří krymskou turistickou sezónu. Turistika je významným ekonomickým odvětvím a je na ni závislá prosperita velké části populace poloostrova. Jestli Rusko silně nezareaguje, sklidí následky svého váhání a prodlouží válku. Lavrov a Medveděv mluví o systémových úderech na ukrajinská centra, ale nic se neděje. Hrozba bývalého ministra obrany Šojgu o nanesení velkých úderů kyjevskému režimu vyvolala u žurnalistů i čtenářů Topcor posměch a odpor. Šojgu je považován za symbol korupce a byrokratického vedení války. O ruských úderech mluví i Zelenský, který prohlásil, že mu rozvědka předala informace o tom, že Rusko je připraveno k masovým úderům na Kyjev, v pohotovosti je ruské strategické letectvo, taktické raketové systémy Iskander a Bastion a námořní raketové nosiče. 

evropa

Evropské zelené obzory

Ze zprávy UNICEF o zdraví a dovednostech patnáctiletých v Německu velkou radost neměli, v sumárním pořadí se Němci octli v 25. pozici ze 41 zemí, asijské a africké země se nezkoumaly. Hodnotilo se fyzické a duševní zdraví a dovednosti dětí. Německý mainstream přičítá špatnou pozici v bodování vysokému stupni sociálních nerovností v německé společnosti, pravicová média naopak velmi vysokému procentu imigrantů obzvlášť ze severní Afriky, kde se IQ pohybuje hluboko pod evropským průměrem v intervalu (76-84). Česko se od Německa v celkovém bodování moc nevzdaluje, nachází se v 21. pozici, ve fyzickém zdraví dětí jsme dokonce na 4. místě. Velmi nepříjemný výsledek pro českou stranu přisoudila zpráva Unicefu dovednostem mladých v Česku, z vyspělých zemí jsme skončili jednatřicátí, za námi pouze Němci a třiatřicátí Řekové. Níž v tabulce už figurují jen latinskoamerické země. V indexu sociální nerovnosti patříme se Slovinskem, Slovenskem a Belgií k zemím s nejmenšími sociálními nerovnostmi. Je záhadou, čemu lze přikládat špatné celkové pořadí ČR a ještě tristnější pořadí v dovednostech patnáctiletých, když nemáme ani severoafrické imigranty, ani vysoký stupeň sociálních nerovností. V Česku neexistuje levičácká indoktrinace školního systému jako v Německu, neplatí zde německé heslo "kvalita (imigrovaného) člověka nad výkonem", české televize slzí pro permanentní nárůst učitelských platů, ale v dovednostech mládeže se rok od roku propadáme. Ani v italských, ani v německých komentářích ke zprávě Unicef se nenajde náznak odpovědi na paradox propadu dovedností české jinak zdravé mládeže.  

bardella le penova

Prezidentské volby 2027

Od Babišovy vlády  můžeme očekávat pouze skromné vylepšení, proti předchozímu je to samozřejmě gigantická změna a hlavně navození pocitu, že nejsme totální evropskou nulitou a skladištěm pro Ukrajinu. Pokud dojde k opravdovým změnám v Evropě, tak mohou přijít jen od velkých, což neznamená, že Česko musí být nutně malé nebo malomocné, ale jsme tam, kam nás vtáhli ti, které jsme roky volili.

iq

Inteligence ze smartphonu

Po válce bohové dějin západní společnosti tak dlouho přáli, že se začala domnívat, že všechno je zadarmo. Vrcholem tohoto pojímání věcí je tzv. Flynnův teorém o automatickém zvedání inteligence od generace ke generaci. Automaticky roste karcinogenní nádor nebo český státní dluh, ale inteligence?   Víc než půlstoletí tato fikce živila aroganci a namyšlenost Západu vůči dějinám a ostatním civilizacím. Je nejvyšší čas z toho vystřízlivět, podle rozsáhlých materiálně doložených studií žijeme ve stále hloupější epoše, ale nevěříme tomu. Dějiny vědy nemají lineární charakter, např. dnes ani velcí matematici nebudou schopni pochopit babylonské důkazy geometrických teorémů na stovce stran; v muzeu v Herakleionu ukazují parní stroj a spoustu dalších vynálezů alexandrijské vědy a techniky. Žasneme, co všechno vymyslelo pár tisíc starověkých Řeků nebo Babyloňanů, na řecké agoře muselo být myšlení hlavní aktivitou a v dnešní unijní Evropě je to konzum. 

tommy robinson

Síla lidové akce

Pozoruhodné lidové vystoupení v Londýně nabité energií a vitalitou, nesrovnatelně silnější než organizují parazité slaboduchých "Milionu chvilek." Kolik lidí v sobotu v Londýně demonstrovalo proti elitám, není moc přehledné, může to být od 50 tisíc až po několik stovek tisíc. Demonstranti požadovali stop masové imigraci a otevřeně žádali reemigraci muslimů do jejich mateřských zemí, do nedávna bylo toto téma absolutním tabu. Nejednalo se o žádné shromáždění společenské spodiny, jak má ve zvyku naznačovat mainstream, ale demo normálních lidí, kteří platí tíživou cenu za masovou imigraci na trhu s bydlením, ve školách a v lidových čtvrtích. Organizátor akce Tommy Robinson twittoval: "Nejdřív vás ignorují, pak se vám vysmívají a nakonec zvítězíte", některé evropské země se nacházejí v oblasti mezi druhou a třetí fází jeho popisu. Velký ohlas měl projev Erica Zemmoura, který reemigraci považuje za jediný způsob, jak zachránit Evropu: "Evropané se nesmí stát menšinou ve vlastních zemích." Evropské mainstreamové referování o této obrovské lidové mobilizaci bylo učebnicovým příkladem mediální lekce dezinformace: v Londýně si dali randevous pravicový extrémisté. Ale v terénu už podle četné video dokumetace to vypadalo jinak: po letech, kdy se zdálo, že pracující třída je dávno mrtvá, promluvila nebývalou silou, pěst zkomírajícím elitám ukázal v angličtině velmi úderný pojem working class. 

magyar orban

Maďarská reality show 

V některých českých médiích se s viditelnou škodolibostí píše, že Magyarova strana Tisza by nad Orbánem dnes zvítězila ještě větším náskokem. Nejlepším výsledkem pro tato rádoby demokratická média by byl Orbán v base a parlament úplně obsazen tiszovci. V ČR sebemenší pokus o vkomponování omezených prvků přímé demokracie do ústavy vyvolává mainstreamový běs, ale Maďarům přejí ústavní teror průměrných, který je formálně legitimován dvoutřetinovou parlamentní většinou. Pokud v nějaké straně nebo politikovi vidí mainstreamová média nepřítele, nemá na tomto světě šanci. Český mainstream populaci sugeruje, že odstupné Orbánovi a jeho ministrům, které Magyarova vláda odmítla vyplatit, je navýsost spravedlivé. Pokud by to postihlo Fialu a jeho komplice, byl by to protiústavní zločin. Občan nemá šanci uchovat si soudnost v každodenních vlnách mainstreamových kampaní tohoto typu. 

starmer farage

Obdivuhodná lidová reakce

Když v roce 404 před Kristem spartský generál Lysandros zvažoval, co s poraženými Aténami, i když většina řeckých polis požadovala jejich zničení, delfský orákul pronesl výrok, který generál respektoval. "Atény jsou orlem v mraku času." Historie vděčí tomuto generálovi, že nejúžasnější evropské město Atény existuje až dodneška. Orlem v mraku kapitalistické epochy je bezesporu Anglie, žádný generál ji však nemůže zachránit, protože se zničí sama. Generál Lysandros si uvědomoval jedinečnost města, které podobně jako v moderní době Anglie kromě úžasných kvalit, vynikalo i nezměrnou perfiditou a podlostí i ke spojencům. Na Anglii je pozoruhodná krutost její elity k vlastnímu lidu, ať šlo o konzervativní nebo labouristickou elitu. Vyznačovala se největší možnou krutostí, která se obvykle projevuje pouze k úhlavním nepřátelům: likvidace vlastního lidu a jeho nahrazení někým jiným. Jejich důvody jsou absolutně nezajímavé. Získat aténské občanství nebylo téměř možné, co znamenalo být Atéňanem a proč  mělo význam město neotevřít všem, kteří měli zájem, vidíme i po tisíciletích. Poddaným perského krále se mohl stát každý, kdo na to měl chuť. Všichni tam byli otroci. V Aténách rozhodoval lid a jím nominovaní elitní jedinci, mezi lidem a vládou nestál žádný prostředník typu politických partají. Partajní prostředníci mezi lidem a politickou mocí nejsou moc povedeným nástrojem anglické demokracie, politická moc v aténském vzoru byla pouhou výkonnou technickou rukou lidové vůle. V anglickém případě prostředník mezi politickou mocí a lidem má absolutní prioritu před lidem i politickou mocí. Diktuje společenské normy od ideologie až po školní systém do té míry, že se můžeme domnívat, že jde o pouhou hru na demokracii. 

schmidt christian

Rezignace Vysokého představitele v BaH

Devátého května se celé vedení Republiky Srpska (RS), která je jednou ze dvou autonomních součástí tvořících konfederaci Bosna a Herzegovina (BaH), zúčastnilo moskevské přehlídky. Ruský prezident devátého května jednal s prezidentem RS Sinišou Karanem, předsedou  skupštiny Nenadem Stevandičem a silným mužem tamní politiky a bývalým prezidentem Miloradem Dodikem. Prezident RS na síti X vyjádřil překvapení, jak je Putin detailně informován o situaci v konfederaci BaH i v RS. Malá republika Srbů přes nepřízeň unijních byrokratů v ekonomické dynamice daleko předčí muslimskou část konfederace. Vedení RS devátého ještě netušilo, že je po návratu do vlasti očekává bombastická zvěst: jedenáctého května rezignoval evropskounijní dohlížitel nad republikou Němec Christian Schmidt. Daytonská dohoda, která stála u základů BaH, předjímala časově omezenou roli Vysokého představitele jmenovaného Radou Bezpečnosti, který měl sledovat implementování dohody. V první fázi byl formálně nadřazen i voleným orgánům obou konfederačních entit. Ovšem nepředpokládalo se, že třicet let po podepsání dohody tu bude existovat evropskounijní funkcionář vměšující se do každodenní politiky a ostřelující vysoké srbské politiky. Odvolání voleného představitele mělo být zcela výjimečnou záležitostí v případě snahy o vyprovokování války. 

AfD biskupFeige

Biskupská pastorace

Německý průmysl přestává být konkurenceschopným a tak v časech válečné  hysterie našel dobrou náhradu ve vyzbrojování. Jak známo z německé minulosti, dobré zbraně přemění Němcům válečné snění v realitu. Nejen pro okolní národy, ale pro celý svět je optimální verzí pouze neutrální Německo, všechny ostatní verze zakládají na netušené problémy. Pouze Německo má sílu spustit nebo přibrzdit celoevropské závody ve zbrojení a bohužel s Merzem je reálnější první verze. Spojení bruselských technokratů se současným německým režimem vytvoří z Evropy smrtonosné kamikadze. 

valka a mir

Vratký mír nebo eskalace

Válečný publicista a frontový dobrovolník Alexej Živov píše na serveru vojenských korespondentů  Topcor, že Rusko má jen dvě možnosti: přistoupit na dlouhodobé příměří na frontě nebo začít skutečnou existenciální válku, jako to udělal Írán. Bude to od všech vyžadovat úplně jiné úsilí, které dnes projevují pouze vojáci na frontě, pro které ani střepina v hlavě není důvodem, aby přestali bojovat. Podobný názor má spousta vojenských expertů a válečných korespondentů. Rusko má papírovou převahu v živé síle a zbraních, ale tento potenciál nerealizuje v poli. Zelenský, který je si vědom masívní podpory celého Západu, se nevzdal myšlenky, že zasadí Moskvě strategický úder. 

neapol viden

Třetí muslimské obléhání Vídně

V roce 1528 otomanské vojsko sultána Solimana oblehlo Vídeň a až na Francii, jejíž král František I. s muslimy kolaboroval, celá Evropa podpořila arcivévody Ferdinanda Rakouského, který muslimy odrazil. Pokud by Osmani u Vídně triumfovali, Evropa jim ležela u nohou. Historie se opakovala v roce 1683. Turci si velmi dobře uvědomovali význam Vídně pro Evropu a jejich obrovská armáda město málem dobyla, Habsburkům se jen s vydatnou polskou pomocí podařilo Turky odrazit. K třetímu muslimskému obléhání Vídně dochází dnes a boj je už ztracený. Vídeň jenom zdánlivě ztratila s rozpadem monarchie význam, je jenom optickou fikcí, že Londýn nebo Paříž jsou něčím významnější.  Vídeň je velkým civilizačním majákem pro Slováky, Maďary, Moravany, balkánské země, země bývalého SSSR apod. a evidentně je daleko zajímavější i pro muslimské elity než západní Evropa. Vídeň je zdaleka největším evropským magnetem pro Afričany a Araby, ale naštěstí pro Rakušany ji tyto populace vesměs považují za nedostupnou. Neevropská imigrace do Rakouska má jiný charakter než do Francie nebo Německa, kde proti lidové vůli místní elity v podstatě zákonnými mechanismy nadekretovaly masovou imigraci. V Rakousku má imigrační přítok pomalý konstantní charakter, který středová politická pravice i levice berou jako nevyhnutelnou úlitbu Evropské unii, ovšem jak vidět, výsledek je stejný. Pravděpodobně na rozdíl od západní Evropy do Rakouska proudí kvalitnější muslimská populace a přímé konflikty nejsou tak časté. 

socmedia

Virtuální snění

Salazar minimalizoval televizní vysílání a kromě obecných škol brzdil vyšší typy školství, argumentoval, že to ke štěstí nevede. Modernizovaný generální tajemník korejské Strany práce Kim povoluje populaci jen patnáct minut internetu denně a argumentuje podobně jako Salazar. Evropskounijní diktatura volí jinou taktiku - z internetu udělala na jedné straně cíl, s kterým je třeba vést permanentní válku, který je akutnější než inflace, a na druhé straně  úderný prostředek své propagandy. Penalizuje poskytovatele webovských služeb, kteří se neřídí unijními rozkazy, populaci vnutila představu, že na webu řádí oživlý satan v podobě populistů, fašistů, rusofilů atd., zkrátka těch, kteří nechovají sympatie k unijnímu monstru. Evropská unie v distribuovaných úrovních koncentruje data o evropské populaci, aby bojovala s údajnou ruskou dezinformací, s nenávistí k masové imigraci a samozřejmě s těmi, kterým je odporná Leyenová, Macron a podobné typy. Je velmi perfidním projevem unijního ducha, že ti, kteří jsou pro mír s Ruskem, pro zastavení války a konstruktivní jednání, jsou v unijní distribuované databázi téměř doslovně značeni žlutým nebo červeným trojúhelníkem. 

predmosti

Demokratické předmostí do Eurasie  

Pravděpodobně žijeme v epoše velké geopolitické transformace a naštěstí nám okolnosti výjimečně přejí, totiž obvykle jsou takové přelomy epoch provázeny materiálním propadem pasivních slabších prvků, kam s EU evidentně patříme. V Praze se žádné transformace doby neregistrují, naopak většina lidí se domnívá, že s EU jsme na špici světového progresu a kdo o tom pochybuje, hrozí mu, že mu studenti nebo političtí narkomani dají přes hubu. Po volbách jsme doufali, že věci se vylepší a přidáme se k většinové karavaně planety suverénních svobodných zemí, resp. že se upadající Česko bude sbližovat s perspektivními hráči světové transformace a evropskounijní chiméry pošleme tam, kam patří. Klíčovým zadáním pro národní politiku je identifikace perspektivnějších geopolitických směrů, přitom politický talent vůdců by měl tyto směry otevřít. Pořád je záhadou, co za nové geopolitické směry otevírá Babiš.  V Ázerbájdžánu, Kazachstánu a Kyrgyzstánu pokračoval téměř doslovně  v pokusech Leyenové vést trochu jinou formou válku s Ruskem. Tuto dnes už špatně maskovanou protiruskou podlost a vydírání v Rusku taky tak chápou. Babiš se někde v bruselské kantině skamarádil s Alijevem, v kterém Brusel vidí významného spojence ve válce s Ruskem. Co si od dodávek plynu z Ázerbájdžánu Babiš slibuje? Ázerbájdžán dodává do EU 7 % její potřeby plynu, co tady může Babiš ještě docílit, kapacity těchto zdrojů jsou limitovány a transportní cesty velmi fragilní. Nevíme, jak se postavil Babiš k unijnímu vydírání Kyrgyzstánu, které jeho prezident v jednání s Babišem musel otevřít.  V podivném protiruském tahu jede Macinka, informace o jeho zcela zbytečné a netaktické podpoře ustavení speciálního tribunálu s ruskými vůdci prošla ruským tiskem a určitě to nebude zapomenuto. Macinka se zde moc neliší od Pavla, který to dlouho propaguje. Pokud Macinka, který je sympatickou tváří strany Motoristů, rychle neotočí protiruské kormidlo, zbortí si politickou stranu. Voliče strany zajímá antikonformnost vůdců, pak je  sympatický a zajímavý i Turek, ale pokusy o začlenění strany do mainstreamu a protiruské tóniny promění stranu v nezajímavý a vyčpělý politický subjekt. 

benalla djuhri

Příští předseda Komise

Jsou náznaky, že se Macron po Leyenové bude ucházet o post předsedy Komise, nebo ještě pravděpodobnější verze, už to má s Němci za nějakou protislužbu domluvené předem. Tvrdilo se o Hollandovi, že od dob třetího císařství byl nejméně schopným prezidentem. Dneska už Francouzi tento typ diskuzí nevedou, je jim jasné, že Macron přetrumfl úplně všechno. Podobně jako v Česku Fiala s Lipavským, překonal jakousi pomyslnou limitu a strhl do propasti hanby i vrcholné státní instituce. Prezidentování málo schopného Hollanda se jeví po devíti letech Macronova vládnutí jako úžasné období. Zcela proti tradici se Holland předloni nechal zvolit poslancem a nyní hodlá kandidovat za socialisty na prezidentský úřad. Francouzi ho v průzkumech honorují 11% popularitou. Přitom před devíti lety sebekriticky naznal, že se mu nedaří, a znovu nekandidoval, odcházel z úřadu s pětiprocentním hodnocením prezidentské úspěšnosti. Je zřejmé, že velká část populace vidí smysl voleb v posuzování vizáže uchazeče. Holland si nechal napíchat vlasy a kosmetici mu pravděpodobně oživili i vizáž, a může být vážným uchazečem o nejvyšší úřad. Dobře to známe z Česka, hradní loutka je s blížícím se termínem prezidentských voleb čím dál víc rozkošnější. 

sylvestrov

Úžasná ukrajinská důstojnost

Počátek ruské historie se občas datuje rokem 862, kdy se Rurik zmocnil vlády v Novgorodě, podrobil si okolní Slovany, Balty a Finoungry a založil stát. Podle velkého historika Gumiljova byli Rusové neslovanským etnosem ze severovýchodního Ruska. Roku 882 dobyl jeho syn Oleg slovanský Kyjev a přenesl tam své sídlo. Platil princip jmenování knížat údělných knížectví z rodiny kyjevského velkoknížete, který vedl k permanentním bojům o moc mezi knížaty. Roku 1097 sjezd knížat rozhodl, že každý si ponechá své knížectví a Rus se změnila v konfederaci nezávislých států a počátkem 13. století se stát formálně rozdělil na několik nezávislých států: severovýchodní Rus, jihozápadní Rus, samostatné Černigovské knížectví, Smolensk, Turovsko-pinská země a Novgorod. Narušila se etnická jednota prostoru a začala nová fáze ruské etnogeneze, píše Gumiljov. Roku 1202 smolenský kníže Rurik s Polovci vyvrátil Kyjev a jeho význam se už nikdy neobnovil. Gumiljov to přičítá tomu, že kyjevští kupci a elita přes své egoistické principy nebyli schopni se obětovat za vlast. Jediné, co Rusy spojovalo, bylo pravoslaví a jazyková příbuznost, od roku 1298 se metropolitní trůn pravoslaví nacházel ve Vladimíru a posléze v Moskvě. Klíčovým bodem v ruské etnogenezi je rok 1240, kdy suzdalský kníže dvacetiletý Alexandr (Něvský) porazil na Něvě švédské vojsko a v roce 1242 na Čudském jezeře Němce. Roku 1263 Alexandr zemřel a jeho nejmladší syn Daniel dostal dědictvím nevýznamné město v lesích, Moskvu. Na rozdíl od svých bratrů moc nebojoval a zabýval se hospodařením, rozvíjel řemesla a zemědělství a za pár desetiletí byl nejvýznamnější mezi ruskými knížaty a Moskva ruským centrem. Ruská historie je neméně komplikovaná a stejně zajímavá jako evropská, na rozsáhlém území historické Rusi dnes existuje ruský stát a v jeho západní periferní části Bělorusko a Ukrajina. Od konce 13. století je hlavním ruským centrem Moskva, součástí ruského etnosu jsou dnes i Tataři, Jakuti a Kavkazané. Ruský pravoslavný etnos jako jediný na světě integoval i muslimy.

chile

Pravicové paradigma latinské Ameriky

V jedenácti zemích latinské Ameriky vládne pravice a v řadě dalších je to na pořadu dne. Po letech převážně levicového vládnutí vynesly volby do politických výšin nový konzervativismus od pravého středu až k pravicovému nacionalismu. Pravice jde od vítězství k vítězství. V EU se toho nemusíme bát. Velká bruselská sestra tomu zabrání. Řízený volební mechanismus se v EU nemůže splést. Počátkem dubna se v prvním kole prezidentských voleb prosadila v Peru Keiko Fujimory s programem "návrat k pořádku, boj s kriminalitou a odsun imigrantů.." V červnovém druhém kole pravděpodobně zvítězí. V Kolumbii má šanci se koncem května prosadit konzervativní Paloma Valencie. 

valka pat

Certifikovaná idiotka 

Itálie předevčírem obstavila strategické partnerství s Izraelem a vzápětí navázala hlubší vojenské partnerství se Zelenským. To byl asi důvod proč ruská mediální hvězda Vladimír Solovjev ve velmi sledovaném televizním pořadu nazval italskou ministerskou předsedkyni fašistkou a certifikovanou idiotkou, zrádkyní a dalšími podobnými epitety. Solovjev kombinoval ruštinu s italštinou. Zrádkyní proto, že když průzkum ukázal, že osmdesát procent Italů je proti Trumpovi, Meloniová se od něj distancovala, přitom předtím se stavěla do role velké přítelkyně. Meloniová Solovjevovi na Twitteru vzkázala, že na rozdíl od něj nemá pána, neplní ničí příkazy a hájí zájmy Itálie. To podporuje Solovjevovu tezi, že je certifikovanou idiotkou, jaksi automaticky se předpokládá, že ministerský předseda neplní ničí příkazy a hájí zájmy země. Solovjev je nacionalistou stejně jako ona a poslouchá zaměstnavatele jako každý novinář jeho rangu. Kdyby poslouchal příkazy Kremlu, nedovolil by si to. Tam jsou moc opatrní, mj. před časem požadoval na Kremlu zabití Zelenského. Jeho pořady nejsou zdaleka tak nudné, jak jsme v EU zvyklí, mají velkou sledovanost a v Kremlu by si rozmysleli znepřátelit si tak velkou mediální hvězdu. Meloniová by měla vysvětlit na čí příkaz otevírá italské hranice masové imigraci větší než praktikovaly levicové vlády, přitom v předvolebním programu hlásala opak. 

salvini bardella

Evropská pravice na Piazza Duomo 

V sobotu organizovala Lega velkou demonstraci evropských patriotů na náměstí Duomo v Miláně. Shromáždění se zúčastnili lídři stran frakce Evropského parlamentu "Patriots for Europe" Matteo Salvini, Jordan Bardella, Geert Wilders, Santiago Abascal a další, velkým nepřítomným byl Viktor Orbán, kterému Salvini poděkoval za to, co vykonal pro ideu státní suverenity a popřál úspěchy v  politickém boji. Původně se avízovala i Babišova účast, ale tento typický politický oportunista už na svém twitteru evropské patrioty moc nezmiňuje, zato popřál nezvykle servilní formulací Magyarovi k vítězství a těší se na setkání s kamarádem Ruttem. Lega se podle posledních průzkumů konečně zbavila negativního důsledku odchodu generála Vanacciho a jeho stoupenců. Lega se 7,5 % předběhla v ratingu konkurenční FI s 7,1 %, nové hnutí generála Vannacciho dostává 3,5 %. 

montferrand

Nádherná je Francie

Průmysl v Auvergne se dobře pozoruje z tradičního bureau de tabac v Průmyslové ulici mezi bazilikami Clermont a Montferrand. Čas se tu zastavil řekněme v roce třicet minulého století a nikdo z klientů kafe baru netouží po změnách. Z blízkých objektů Michelina udělali vkusné odpočívadla a sportoviště. Všechno už se tak zlepšilo, že další zlepšování by věci jen pokazilo. Až na Paříž a pár dalších velkých měst žije periferní Francie tradičním idylickým rytmem, který se ještě nezbortil, ale není k tomu daleko. Globální statistický pohled MMF může klienty kafe baru utvrdit v jejich "dolce far niente", Francie je v hrubém produktu podle kupní síly na devátém místě na světě (první Čína s 41 biliony dolary, druhé USA s 30 biliony, třetí Indie se 17 biliony, čtvrté Rusko se 7,3 biliony, páté se 7 biliony Japonsko). Jiné statistiky nejsou tak příznivé. Počátkem osmdesátých let byl hrubý produkt na hlavu v USA a Francii srovnatelný, po Mitterrandových ekonomických pokusech a v důsledku dlouhodobě slabé produktivity se začal rozdíl prohlubovat a dnes má Francie 55% ekonomickou výkonnost na hlavu ve srovnání s americkou. V 45% rozdílu se může skrývat jak špatná gesce národní ekonomiky, tak příjemnější život Francouze. Ve Francii je kratší pracovní týden, velká míra státem diktované solidarity sociálního systému a dnes se na rozdílu bezesporu podílí energetická politika EU. 

stevenson

Obnovit střední třídu

Jak známo střední třída v nám blízkém západním světě, až na nešťastné výjimky historií znevýhodněných jako jsou např. Romové, už neexistuje. Všichni patříme do jedné globalizované populace. Třídní diverzifikaci nahradila příjmová diverzifikace, která má výhradně technické důvody a žádnou hlubší třídní nebo sociální kauzalitu. Příjmový rozptyl je kromě náhodného faktoru generován nepodstatnými proměnnými, např. v Praze do prvního příjmového kvantilu patří elektrikáři, kteří by v normálně fungujícím ekonomickém systému neklesli do nejnižšího kvantilu, ale nepatřili by do prominentní příjmové skupiny. Pokud ten, kdo platí, si nemůže vybírat mezi alternativami, signalizuje to, že ekonomický systém ztratil schopnost seberegulačními mechanismy nastolit přirozenou rovnováhu,  a pak rozdělení peněz indukuje systémové deformace. Nejde jen o profese typu elektrikář, v případě zubaře jímá člověka noční můra z představy, že ho zubař vyškrtne z evidence nebo že půjde do důchodu. Přitom zubař je profese, kterou z našich peněz platí zdravotní pojišťovna, ale člověk nemá právo vyjádřit sebemenší nespokojenost s výkonem. Zdravotní pojišťovny, které koncentrují gigantické finanční prostředky, jsou do očí bijícím příkladem pokřiveného ekonomického systému. Člověk jim svěří velké prostředky, ale nemá záruku ani šetrného hospodaření se svěřenými prostředky, ani kvality výkonu zdravotního systému. Stovky miliard rozdělované bez konkurenčního principu zdravotními pojišťovnami silně ovlivňují distribuci peněz ve společnosti.  

narodni messenger

Max nebo Telegram?

Sociální sítě jsou spíš katastrofou doby než požehnáním, člověk tam utápí svůj život, místo aby dělal něco pořádného. Vysoký elegantní muž výrazně inteligentní mordy vstoupí do metra, čelem k oknu dveří a rychle listuje v mobilu, přes rameno vidíte jedno video za druhým, na chvíli se zastaví u svých preferencí a jede dál. Je po inteligenci a eleganci. V zásadě se může jednat i o velmi dobrou síť Twitter, člověk má pocit, že musí být informován o každém prohlášení a gestu lidí, které považuje za významné. Jeho paměť a logické vyhodnocování se však pomalu rozpadají, i když se může domnívat, že je to naopak. 

usa eu

Ctnostné ekonomické chování Estonky Simpsonové 

Do Evropské unie proudí Hormuzskou úžinou kolem 10 % uhlovodíků a rafinovaných produktů, ale v jednáních o míru má EU menší váhu než Pákistán, který jednání zprostředkovává. Unijní konstrukce bude vystavena velkým otřesům, pokud Trump splní své volební izolacionistické sliby "America First" a záměrně nebo neúmyslně rozklíží atlantické společenství a plně koncentruje směr americké politiky na rozvoj vlastní země. Evropskounijní vládnoucí kasta se domnívá, že s Trumpem zmizí i jeho politický směr, ovšem je velmi reálné, že stejně jako po jeho prvním volebním období se na tento nový směr politiky adaptují i opoziční liberálové, ať už v Demokratické straně, nebo i v republikánském táboře. Pokrokovým osvícencům v Demokratické straně nikdy nevadila brutalita impéria, velmi často předčili i republikánský tábor. Amerika je plná think-tanků všech politických odrůd a musí jim být jasné, že k uchování americké významnosti ve světě, na čemž se všichni shodnou, nevede řada cest. Trumpův politický směr nemá moc alternativ.  

viktor orban

Pár dní bezstarostného evropanství 

Jazykový polyglot Wittenberg, který za války tlumočil v Eisenhowerově štábu, v osmdesátých letech dával k dobru v jednom pražském výzkumáku lekce o anglosaské demokracii, které se obdivoval. V podvečer  jedné bitvy krvavé ardenské operace se procházel s generály mezi stany spící  armády, z jednoho stanu slyšeli hovor dvou mužů: "A stejně ho nebudu volit, vždycky jsem ho volil, ale tentokrát ne..", zdůvodnění už nezachytili. Bylo to před volbami 1945, které jeden z vítězů války Churchill prohrál. Wittenberg v anonymním hovoru dvou mužů před krvavou bitvou, viděl vrchol politického systému, muži i ve fatálním okamžiku své existence považovali za důležité diskutovat své volební preference. Wittenberg touto malou epizodou konvertoval všechny posluchače kolem k anglosaské demokracii. Po zkušenostech s politickým systémem SSSR bylo už tenkrát jasné, že přenášení politického  systému je nesmysl, ale anglosaskému systému se věřilo. Liberální zastupitelská demokracie vybrala místo Churchilla Atleeho, ale po pár letech se vrátila opět k Churchillovi a partajní střídání pokračovalo až do posledních voleb, dnes z toho lid vystřízlivěl a šanci na vítězství má populista Farage. Mechanismus výběru nikdy v Británii nepřivedl k moci někoho, kdo by zásadním způsobem vylepšil ekonomiku a v posledních třiceti letech dokonce vybraní zástupci proti lidové vůli zalidňují zemi muslimy a kdo se tomu postaví, ani smrt nezabrání politickému systému, aby ho špinil, jak potkalo Powella.  

valka iran usa

Írán bude rozhodovat o konci války

NBC News uvádí, že včera Íránci sestřelili stíhačku F-15 a další tři letadla zapojené do pátrací operace po dvou katapultovaných pilotech, je to 40 hodin po Trumpově prohlášení o definitivním vítězství nad Íránem. Západ žasne, země, o které západní média soudila, že se udrží jen pár dní a pak se rozsype i s režimem, velmi dobře vrací údery. V RIANovosti citovali vysokého íránského činitele: "Jestli se USA rozhodnou pro pozemní operaci, dokončí ji Írán." Podle politika má Írán kapacitu bojovat tímto stylem ještě pár let, západní ekonomice hrozí zkroucení za tři neděle. Po víc než měsíčním válčení  se o jeho slovech nedá moc pochybovat a čím víc se budou USA v konfliktu angažovat, tím horší následky pro celý západní svět. Nebude se jednat jen o pouhé vycouvání z konfliktu bez následků, jako v Afghánistánu, Iráku nebo Vietnamu, ale porážka se vším všudy. V existenciálních střetech mezi státy i lidmi vstupují do hry archetypální pravzory, které zvrátí boj. Íránská civilizace nikdy střet ze Západem neprohrála, sama si pustila žilou až konverzí k islámu, který dnes ztratil vitalitu a zdaleka není jedinou silou, která drží stát a jeho politický systém. Írán odmítl Pákistánem zprostředkovanou americkou nabídku o zastavení palby a odmítá  s americkými zástupci vůbec jednat. Trump bude mít velký problém, jak střet ukončit a uchovat si image před vlastním obyvatelstvem. Je velmi pozitivním rysem této války, že se Američanům, a nejen Trumpovi, osvětluje s jakou zbabělou politickou luzou mají v Evropě co do činění a je velmi reálné, že NATO zazvoní umíráček. 

interview

Lavrov ve francouzské veřejné televizi

Ruský ministr zahraničí poskytl státní televizi France 2 interview prominentní žurnalistce Léa Salome. Ve čtvrtek ve 20 hodin sledovalo tři čtyři miliony diváků desetiminutový extrakt, celé jeden a půl hodinové interview je k vidění na stránkách franceinfo. Po pěti letech války Evropské unie s Ruskem by se zdálo, že je nejvyšší čas začít jednat a pokusit se pochopit argumenty druhé strany, ovšem francouzský mainstream v jedné frontě s ukrajinským velvyslancem osočují státní televizi ze šíření proruské propagandy, přitom forma a obsah argumentace ve Figaru se neliší od Ukrajincových nenávistných útoků. Psavci Figara jsou velmi nebezpeční, oplývají statusem těch nejlepších ve Francii a mají pod duchovní kuratelou miliony lidí. Podobnou perverzní demagogii nasazují proti nejsilnější francouzské straně RN Marine Le Penové, oni jsou velmi dobře maskovanými klíčovými sponzory infantilního Macrona. Figaro se zaštítí vyjádřeními expertů českotelevizního typu a ministra zahraničí, který je tak nulitním, že jeho jméno ignorují i Francouzi. Podle jejich vyjádření Lavrov zaplavil francouzský televizní kanál svou propagandou, Lavrov je válečným zločincem a Léa Salome je jeho komplicem. Podle mainstreamových médií z Ruska musí nutně přicházet jen lži a vznešená pravda, kterou média obšťastňují  lid, přichází do Evropy jen z Kyjeva ze Zelenského ofisu. Jak je možné referovat o válce, aniž se zohlední předchozí události a fakta? Před rokem 2022 jsme žili v Evropě na geopolitické poušti a válka vypukla z Putinovy touhy po pár kilometrech čtverečních navíc?   

IES

Index ekonomické svobody

Před pár dny publikoval americký think tank Heritage Foundation již 36. vydání tabulky tzv. indexu ekonomické svobody (IES), kde  jsme obsadili ze 176 zemí čestné dvaadvacáté místo.  IES zohledňuje čtyři kategorie, které mají ovlivňovat ekonomickou svobodu: stav justice, rozsah vládního aparátu, účinnost státních zásahů a otevřenost trhu. Index je makrofunkcí nad 12 kvantifikovanými kategoriemi jako je vládní integrita, fiskální zátěž, veřejné výdaje, zdraví veřejných financí, monetární svoboda, svoboda investování atd.  Isiah Berlin napsal, že existují různé typy svobod a neexistuje řešení, které musí přijmout všichni a platí to asi i v ekonomice. Měli bychom rozlišovat ekonomickou svobodu v národní ekonomice, která potencuje dlouhodobý  rozvoj ekonomiky státu od svobody nadnárodního kapitálu diktovat národním státům.